Jdi na obsah Jdi na menu
 



Všeobecné informace o Vysokých Tatrách
 
Vysoké Tatry představují v Evropě ojedinělou koncentraci přírodních krás, za což si právem zaslouží pojmenování "miniaturní Alpy". Tatry jsou jako drahokam vsazený do středu prstence kotlin a středohoří severního Slovenska. Výrazně nižší okolní krajina poskytuje ze všech stran většinou úplný panoramatický výhled na nejhezčí pohoří Slovenska. Charakteristická zubatá tatranská silueta se za příznivého počasí oběví na horizontě i ve vzdálenosti několika desítek kilometrů. Na ploše 314 km čtverečních, (rozloha slovenské části je 260 km čtverečných), se soustřeďuje takřka vše, co nabízí rozsáhlý alpský masív, snad kromě ledovců. Region Vysoké a Belianské Tatry leží na území Prešovského kraje a v jeho rámci na území okresu Poprad. Většina území patří do katastrálního území města Vysoké Tatry, (do roku 1998 Starý Smokovec), které je s rozlohou 39 816 ha největší město na Slovensku. Hlavní hřeben Vysokých Tater má délku 26 km. Tahá se od Laliového sedla, (1947 m.n.m.), na západě, po Kopské sedlo, (1750 m.n.m.), na východě. Jeho nejzápadnějším vrcholem je Svinica, (2301 m.n.m.), posledním vrcholem na východě je Jehněčí štít, (2230 m.n.m.). Hlavní hřeben má tvar směrem na jih vypouklého oblouka. Téměř vůbec neklesá pod nadmořskou výšku 2000 metrů. Kulminuje Ľadovým štítem, (2627 m.n.m.). Většina vrcholů v hlavním hřebenu dosahuje nadmořské výšky v rozmezí 2400 - 2500 m.n.m. Z hlavního hřebene vycházejí boční hřebeny. Na jih směřuje 5 vedlejších hřebenů. Od západu na východ to jsou: oblast Kriváně, (2494 m.n.m.), Končisté, (2537 m.n.m.), Gerlachovského štítu, (2654,4 m.n.m.), Slavkovského štítu, (2452 m.n.m.) a Lomnického štítu, (2633,9 m.n.m.). Zásluhou asymetrického vyzdvihování Tater, jsou vrcholy jižních oblastí vyšší jako štíty v hlavním hřebenu a v severních oblastech. Nejvyšší a zároveň nejhezčí je vedlejší hřeben s Gerlachovským štítem. Největší a nejrozvětvenější je oblast Kriváně. Severní vedlejší hřebeny jsou nižší a delší. Ve Slovenské části pohoří vybíhají 2: hřeben Vyššího Žabího štítu, (2259 m.n.m.), a Široké, (2210 m.n.m.). V knize " Obyčejů a slovenského lidu ", od Pavla Dobšinského se píše, že Tatry mají 999 vrcholů. Toto číslo nedalo pokoj znalci Tater Ivanu Bohušovi a tak se pustil do náročného počítání. Nakonec mu vyšlo, že nejvyšší slovenské pohoří má 228 štítů, 164 věží, 24 věžiček, 16 vrchů, 39 kop, 11 kopek, 31 hrbů, 3 hlavy, 5 rohů, 21 zubů, 15 jehel, 2 hroty, 4 bašty, 6 strážnic a stráží, 3 magury a 2 grepy. Když k tomu přičteme 7 polských čúb, dostaneme se k číslu 581. V tomto seznamu nejsou počítány vrcholy Belianských a Západních Tater. Kdybychom je přičetli, pak bychom se možná dostali k onomu číslu 999. Štíty Tater převyšují jižní kotlinu o 2 km. Jsou nejvyšší nejen na Slovensku, ale i mezi všemi pohořími 1200 km dlouhého karpatského oblouku. Pohled do mapy dokonce ukazuje, že v Evropě na sever a na východ od Alp, není vyššího pohoří než Tatry. 10 vrcholů převyšuje nadmořskou výšku 2600 metrů a dalších 15 vrcholů je vyšších jak 2500 m.n.m. Vrchol Moldoveanu v druhém nejvyšším karpatském pohoří Faragaš, (Rumunsko), by byl s nadmořskou výškou 2543 metrů v Tatrách až na 16. místě. Druhé nejvyšší slovenské pohoří, Nízké Tatry, jsou nižší o více jak 600 výškových metrů a jeho nejvyšší hora Ďumbier, by byla v Tatrách až někde ve druhé stovce výškového žebříčka.
 
Nejvyšší tatranské vrcholy (v m.n.m.)
1. Gerlachovský štít............................................2654,4
2. Gerlachovská veža............................................2642
3. Lomnický štít..................................................2633,9
4. Ľadový štít.........................................................2627
5. Pyšný štít............................................................2623
6. Zadný Gerlach....................................................2616
7. Lavínový štít.......................................................2606
8. Malý Ľadový štít................................................2602
9. Kotlový štít.........................................................2601
10. Ľavínová veža...................................................2600
11. Malý Pyšný štít........................2591
12. Velká Litvorová veža...............2581
13. Strapatá veža...........................2565
14. Kežmarský štít......................2556
15. Vysoká..................................2547
16. Supia veža...............................2540
17. Končistá.................................2537
18. Malá Litvorová veža.............2533
19. Baranie rohy..........................2526
20. Dračí štít..................................2523
21. Velká Vidlová veža..................2522
22. Těžký (dříve Český) štít.........2520
23. Veterný štít..............................2515
24. Malý Kežmarský štít............2513
25. Zadný Ľadový štít.................2507
26. Rysy.......................................2503

Teoreticky jde všech těchto 26 vrcholů zdolat během 5ti túr:
1. túra: za předpokladu, že výchozím bodem bude za úsvitu chata pod Rysmi, jde v jeden den zdolat v tomto pořadí Rysy, Těžký (dríve Český) štít, Vysokou, Dračí štít a Končistou, (Těžký štít a Dračí štít jsou dost náročné výstupy, kde je potřeba pomoci horolezce nebo dobře zvládat techniku jištění lanem).

2. túra: za předpokladu že výchozím bodem bude za úsvitu Sliezský dom, nebo jiné výše položené místo ve Velické dolině, jde v jeden den zdolat v tomto pořadí Malou Litvorovou vežu, Velkou Litvorovou vežu, Lavínovú vežu, Lavínový štít, Zadný Gerlach, Gerlachovský štít, Gerlachovskou vežu a Kotlový štít, (nejedná se o klasickou Martinku po hřebenu, ale z Velické doliny se vystupuje žlabem a po řebru, které padá z Gerlachovské věžičky /pozor nejedná se o Gerlachovskou vežu/, tedy z věžičky, která je mezi Malou a Velkou Litvorovou vežou, dále až po Zadný Gerlach se hřeben většinou obchází ve straně, která padá do Velické doliny. Jedná se o náročnou túru, kde hodně míst má stupeň obtížnosti II.

3. túra: v jeden den jde zdolat Malý Ľadový štít, Ľadový štít i Zadný Ľadový štít, (jedná se o lehčí túru, která jde časově zvládnout i pokud se ráno vyjde ze Starého Smokovce).

4.túra: za předpokladu, že výchozím bodem bude za úsvitu Teryho chata nebo Brnčálová chata, jde v jeden den zdolat v tomto pořadí Baranie rohy, Veterný štít, Supia veža, Strapatá veža, Malý Pyšný štít, Pyšný štít i Lomnický štít, (jedná se o velmi náročnou túru a zvláště od Malého Pyšného štítu až po Lomnický štít je velmi nebezpečný terén).

5. túra: v jeden den jde zdolat Malý Kežmarský štít, Kežmarský štít i Velkou Vidlovou vežu, (přechod z Velké Vidlové veže na Kežmarský štít je dost náročný a proto další možnost je slézt z Kežmarského štíta přímo do doliny nad Skalnaté pleso a z doliny vystoupat na Velkou Vidlovou vežu, nebo samozdřejmě i naopak. Jedná se o náročný výstup na Velkou Vidlovou vežu).

geologické složení:
Děti se ve škole učí, že Tatry jsou žulové. Není to však úplně přesné, protože tatranské žuly by se podle minerálního složení měli nazývat biotitické granodiority. V geologické stavně pohoří tvoří asi čtyři pětiny z celku. Zbytek tvoří ruly, svory, migmatity a další krystalické břidlice. Tato žula je silně rozpukaná alpskými horotvornými silami a tato nekompatnost způsobuje velké problémy zejména horolezcům. Tatry jsou poměrně mladé pohoří. Součastná podoba se, podle geologů, začala rýsovat v období mladších třetihor, asi před 15 - 20 miliony let.
 
doliny:
V Tatrách je velmi hodně dolin. Na jižní straně jsou největší tyto: Koprová, Furkotská, Mlynická, Mengusovská, Batizovská, Velická, Velká Studená, Malá Studená dolina a dolina Kežmarské Biele vody. Severních dolin je méně. Víc rozvedené dolinové systémy se spojují do dvou velkých dolin: do Bielovodské a do Javorové doliny. Doliny klesají většinou stupňovitě, plošiny s plesami se střídají s vysokými skalními prahy. Boční doliny často ústí do hlavní doliny vysoko nad jejím dnem.
 
ledovcové jezera - plesa:
Ve většině dolin se nacházejí početné ledovcové jezera - plesa. Údaje o počtu tatranských ples jsou různé. Vyplývá to z toho, že se pozorovatelé nedohodli na společném kritériu, podle kterého by se dalo určit, co je ještě pleso a co už není. Na slovenské straně pohoří je jich asi 100 s celkovou rozlohou vodní plochy asi 3 km čtvereční. Tatranské plesa jsou pozůstatkem ledovcové činnosti. Voda z roztopených ledovců vyplnila různé terénní prohlubně. Nejvýše položené pleso je v Malé Studené dolině. Je to Modré pleso s nadmořskou výškou 2192 metrů. Nejhlubší je Velké Hincovo pleso.
 
Největší tatranské plesa ( v hektarech )
1. Velké Hincovo pleso...................20,08
2. Štrbské pleso..............................19,76
3. Nižné Temnosmrečinské pleso.....12,00
4. Vyšné Bielovodské Žabie pleso.... 9,56
5. Popradské pleso...........................6,88
6. Vyšné Temnosmrečianské pleso....5,55
7. Nižné Terianské pleso...................5,47
8. Vyšné Wahlenbergovo pleso.........5,18
9. Kriváňské zelené pleso..................5,16
10.Nižné Bielovodské Žabie pleso.....4,65

tatranské vodopády:
Přítomnost vodopádů v Tatrách hodně zatraktivňuje toto pohoří. Nejnavštěvovanější jsou vodopády Studeného potoka, které jsou lehce přístupné z magistrály. V dolině Nefcerka, která je jednou z nejzachovalejších dolin, je ukrytý třístupňový vodopád. S výškou 80 metrů je nejvyšší v Tatrách a možná i na Slovensku.
 
Nejvyšší tatranské vodopády (v metrech)
1. Kmeťov vodopád (Nefcerský potok)......................80
2. Vajanského vodopád (Temnosmrečianský potok)....30
3. Vodopád Skok (Mlynický potok)............................25
4. Katarakty (Studený potok)......................................22
5. Obrovský vodopád (Studený potok)........................20
6. Dlhý vodopád (Studený potok)................................16
7. Hviezdoslavov vodopád (Biela voda).......................15
8. Velický vodopád (Velický potok)............................15

počasí a teploty v horách:
V rámci předpovědi počasí se často vyskytuje věta, že nejchladnější počasí bude na Oravě, Liptově a na Spiši. Tato předpověď vystihuje realitu, že region Tatry jsou nejchladnější oblastí Slovenska. S přibývající nadmořskou výškou teplota klesá. Nejchladnější místa jsou na vrcholech štítů. Na každých 100 výškových metrů klesne teplota v průměru o 0,6 'C. Ze všech meteorologických stanic na Slovensku dosahuje nejnižší průměrnou roční teplotu Lomnický štít (2633,9 m.n.m.) - 3,8 'C. Pro srovnání v Popradu (703 m.n.m) je průměrná roční teplota + 5,5'C. Podle měsíčních průměrných teplot je na Lomnickém štítě rozdíl mezi nejchladnějším a nejteplejším měsícem (únor a červenec), 16,2 'C, zatímco v Popradě je to 20,6 'C. Například mezi Tatranskou Lomnicí a Skalnatým plesem je výškový rozdíl 938 metrů, ale rozdíl průměrné lednové teploty je jen 1,2 'C. V zimě často vzniká situace, kdy na slunečním Skalnatém plese je až o 10 'C tepleji, než v Popradě, který je ponořen do mrazivé inverzní mlhy.
 
srážkovost:
Nejenom teplotně,ale i srážkově je oblast Tater v rámci Slovenska extrémní. Množství srážek se mění z místa na místo v závislosti od nadmořské výšky a sklonu svahu. Všeobecně platí, že se stoupající nadmořskou výškou se zvyšuje i hodnota ročního srážkového úhrnu. Výškový rozdíl mezi Tatranskou Lomnicí a Skalnatým plesem, (938 metrů), se projevuje v nárustu průměrného ročního úhrnu srážek o 547 mm. Více jak 2000 metrů vysoká bariéra Tater stojí v cestě hlavním dešťovým proudům, které přicházejí především od západu a severozápadu. Na opačnou stranu Tatry vrhají velký srážkový útlum, díky čemu se Popradské a Hornádské kotlině nedostává tolik srážek, kolik by jim příslušelo podle nadmořské výšky. Přestože Zakopane a Tatranská Lomnice leží přibližně ve stejné nadmořské výšce, tak v Zakopanem spadne za rok v průměru o 300 mm více srážek, jak v Tatranské Lomnici. V Popradu je průměrný roční úhrn srážek 608 mm, v Levoči klesá pod 600 mm. Nejvíce srážek dostávají Vysoké Tatry. Na Lomnickém štítě je průměrný roční úhrn srážek 1561 mm. Některé srážkoměrné stanice umístěné v tatranských dolinách, dosahují hodnoty nad 2000 mm ročně. Nejdeštivější jsou lokality ve Velké Studené dolině, pod Svišťovým štítem, (2710 mm), a při Zbojnické chatě, (2455 mm). Nejvlhčí měsíc v roce je červenec, (asi 16 % ročních srážek) a nejméně srážek je v únoru, (asi 4,5 % ročního úhrnu).
 
sněhové podmínky:
Ve starých mapách se Tatry označují německým slovem Schneeberg, (v překladu Sněžný vrch). Toto pojmenování je velmi výstižné. V Tatrách totiž leží sněhová pokrývka mnohem déle, jak v okolní krajině. V září má podtatranská kotlina ještě svoji typickou podzimní barvu, ale tatranské štíty jsou už mnohdy pokryty prvním sněhem. Naopak v květnu je krajina v kotlině už jarně zelená, ale tatranské vrcholy jsou stále pod sněhem. Na Lomnickém sedle se lyžařská sezona končí většinou až v květnu. Ve Velké Zmrzlé dolině se dá lyžovat po celý rok.
 
povětrnostní situace:
Počasí v Tatrách je nestálé. Povětrnostní situace se někdy mění během několika minut. V létě tuto nestálost způsobuje intenzivní bouřková činnost, která se vyskytuje hlavně od června do srpna. Ranní slunečné počasí se často kolem oběda mění na intenzivní bouřku, provázenou prudkými lijáky. Velkým nebezpečím pro turisty a horolezce jsou blesky. Nejstabilnější počasí v Tatrách je v období babího léta, tedy koncem září a začátkem října. Vyznačuje se poměrně suchým a chladným počasím.
 
délka slunečního svitu:
Zimní i letní chod počasí v tatranské oblasti ovlivňuje délka trvání slunečního svitu v pohoří a v kotlině. V zimních inverzích je více slunečno v horách, než v dolinách. Například v lednu má Lomnický štít průměrně 137 hodin slunečního svitu, kdežto v Popradu je to jen 95 hodin. Sluneční svit v zimě nejvíce chybí v tatranských dolinách. Zbojnická chata je bez slunce téměř celý prosinec, kvůli oblačnosti a dlouhým stínům okolních hřebenů. V létě je situace opačná. Letní proudění vzduchu často zahaluje štíty do mraků, zatímco v Popradu nebo Štrbě je slunečno. Turistům se může stát, že celý týden Tatry od Štrbského plesa ani neuvidí. V červenci má Lomnický štít průměrně 199 hodin slunečního svitu, v Popradě slunce svítí až 257 hodin.
 
větrnost:
Charakteristickým rysem tatranského klima je větrnost. Silný vítr často znepříjemňuje pobyt nad horní hranicí lesa a někdy se mění na prudkou vychřici. Zejména větry, kterým se říká padavé, způsobují velké škody na lesních porostech. Pod jejich náporem padají i nejmocnější stromy. Jasným důkazem této skutečnosti je dnešní pohled na Vysoké Tatry. 19. listopadu 2004 v čase mezi 15 - 20 hodinou způsobil velmi silný severozápadní vítr škody, z kterých se budou Tatry vzpamatovávat desetiletí.
 
půdní poměry:
Půdní poměry tatranské a podtatranské oblasti jsou velmi pestré. V nižších částech pohoří se nacházejí hnědé lesní půdy, které se z rostoucí nadmořskou výškou mění na různé typy podzolových půd. Ve vysokých polohách, (nad horní hranicí lesa), jsou plytké mačinové alpínské půdy. Na mokrých místech se vyskytují glejové a rašelinové půdy.
 
rostlinstvo:
Co se týče flory, jsou Tatry pestré a bohaté území. Roste zde více jak 1300 druhů vyšších rostlin. Základní složku rostlinstva tvoří alpsko-středoevropské druhy, které jsou až od období třetihor rozčířené ve všech evropských pohořích mezi Pyrenejemi a Kavkazem. Početné jsou i arkticko-alpské druhy. V Tatrách roste několik glaciálních reliktů. Botanici zde oběvili 20 tatranských a západokarpatských endemitů, které rostou jen v Tatrách nebo západních Karpatech. Charakteristickým znakem je uspořádání rostlinstva do několika výškových stupňu. V nižších polohách okolo Tater sahá až do nadmořské výšky okolo 1250 metrů bukový stupeň. V Tatrách bučiny nerostou, vyjímkou jsou zbytky bukového lesa na severu Belianských Tater. V Tatrách se v nadmořské výšce od 800 do 1550 metrů nachází smrkový stupeň. Horní hranice lesa představuje významné rozhraní. Podle sklonu svahu kolísá od 1550 do 1650 m.n.m. Někde, (hlavně v Západních a Belianských Tatrách), je horní hranice lesa uměle snížena. V nepříznivých klimatických podmínkách rostou nad horní hranicí lesa pouze osamocené, větrem ošlehané smrky, kleč a limby. Kosodřevinový vegetační stupeň sahá do nadmořské výšky 1800 - 1850 metrů. Nad ním se nachází subalpský a alpský vegetační stupeň. V extrémních podmínkách alpských luk roste asi 300 druhů drobných, odolných rostlin, z nichš 40 přežívá i v nadmořské výšce nad 2600 metrů.
 
zvířata a živočichové:
V Tatrách žije velmi mnoho živočichů. V hustých lesích žije hodně srnčí a jelení zvěře, lišek, jezevců, divokých koček a drobných hlodavců. V oblasti žijí i některé vzácné živočišné druhy, které v západní evropě dávno vyhynuli. Patří mezi ně například medvěd hnědý, vlk obyčejný, rys ostrovid a vydra říční. Některé zvířata žijí i nad horní hranicí lesa. Jsou to například kamzík vrcholový tatranský, svišť vrchovský tatranský, hraboš sněžný tatranský, hrabáč tatranský a piskor vrchovský. V létě se na skalách vyhřívá vřetenice, jediný druh hada, kterého je možno vidět ve vysoko položených částech Tater. Nad Tatrami kraluje orel skalní, který hnízdí na nepřístupných místech skalních stěn. Typickým vysokohorským ptákem v okolí horní hranice lesa je plachá orešnice perlavá, která se živí semenami limbových šišek. Ve vodách tatranských potoků žijí pstruzi, lipně, hlaváče a hrúzy. Zarybněné jsou jen níže položené plesa. Nejvyšší z nich je Popradské pleso, kde žije mnoho pstruhů. Ryby žijící ve Štrbském plese, jsou z velké části uměle nasazené