info-tatry.eStranky.cz

a.) pád kamení - způsobuje ho větrání skal, déšť, vítr, úder blesku a také rostlinstvo rozrušující skály. Také horolezec nebo jeho lano mohou uvolnit kameny. Horská příroda je v neustálém pohybu. Povětrnostní vlivy působí na její tvárnost. Nejničivěji působí voda a mráz. Po dešti nebo za jarního tání vniká voda do nejmenších trhlin skály, které zcela vyplní. Při nočním ochlazení voda zmrzne, čímž zvětšuje svůj objem. Rozšiřuje tak trhliny, skála puká a pak stačí malý podnět, aby se oddělila větší, či menší její část. Sluneční paprsky rozehřívají led, což způsobuje nejčastěji uvolnění kamenů. Proto je největší nebezpečí pádu kamení po východu slunce v jihozápadních svazích a k večeru po náhlém ochlazení skal v západních svazích. Malý kamínek, který se uvolní, může uvést do pohybu celou skalní lavinu. Bílá místa v některých tatranských stěnách jsou každému horolezci výstrahou. Tvar skály podmiňuje směr pádu kamení. Největší nebezpečí bývá ve žlabech, na což upozorňují vysoké suťové kužely. První podmínka ochrany před pádem kamení je rozpoznat včas nebezpečná místa a rychle se jim vyhnout. Lze je poznat podle stop, které za sebou nechává spadlý kámen, (čerstvé úlomky na úpatí, výrazné bílé jizvy, rýhy ve sněhu a podobně). Nebezpečnými úseky je nejlépe procházet ještě před tím, než se do nich opře slunce. Zřídkakdy se nám podaří spatřit včas letící kámen, častěji ho uslyšíme. Podle zvuku se snažíme okamžitě zjistit směr pádu. V obtížném terénu bývá jediným východiskem přitisknutí se ke stěně pod sebemenší výstupek. Vhodné je krýt si hlavu batohem nebo mít přilbu. Nutné je mít na mysli, že obyčejně padá více kamenů za sebou. Pád prvního považujeme tedy proto za varování a hledíme se podobným místům co nejrychleji vyhnout.
b.) tma - za tmy je výstup nebo sestup ve vysokohorském terénu nebezpečný a obtížný a proto je nutné túru dobře časově rozpočítat tak, aby byl nějaký čas v rezervě. Určitě nebude na škodu si pro každý případ přibalit do batohu menší baterku nebo nejlépe čelovku.
c.) mlha - mlha je v horách velmi nebezpečná, snižuje viditelnost a působí velmi stísněně. Bezpodmínečně se držíme orientačních bodů. Když není cesta jasně viditelná, nesmíme v mlze bloudit bez cíle. Skupina turistů musí zůstat pohromadě a nerozdělovat se na měnší skupiny nebo dokonce na jednotlivce. Při bloudění se doporučuje dělat si své vlastní orientační body. Stává se, že při bloudění chodíme stále dokola.

d.) letní sněhová pole - jsou velkým nebezpečím a častou příčinou horských úrazů. Jsou to zbytky zimního sněhu většinou ve žlabech, prohlubních a ve sluncem málo osvětlených úbočích. Jsou velmi tvrdé a mají drsný povrch. Sněhové pole se končí většinou dole v sutině. Sebemenší uklouznutí na nich znamená pád do hlubiny, který může způsobit vážné odřeniny a po náraze na skály nebo suť, úrazy nejzávažnějšího charakteru, nebo dokonce i smrt. Letním sněhovým polím se tedy zásadně vyhýbáme a obcházíme je. Další možnost je použít mačky. Je důležité pamatovat si, že po výstupu budeme po sněhovém poli i sestupovat a sestup je o moc nebezpečnější jak výstup.
e.) nečas - vychřice, bouřka, déšť, sněhová bouřka a blesky, jsou velkými nepříteli náštěvníků hor, zvláště když přijdou neočekávaně. Déšť je velmi nepříjemný, zvláště pokud nemáme u sebe nepromokavé oblečení.Navíc na mokrých skalách si musíme dávat větší pozor na podklouznutí. Po dešti se náhle ochladí. Bouřky a blesky jsou na horách velmi časté. Blesky zasahují hlavně vyčnívající skály. Chráníme se tak, že sejdeme do nižších poloh, kde bouřku přečkáme. Sněhové vychřice jsou taky velmi nebezpečné. Zhorší se viditelnost a podmínky pohybu jsou stížené. Hrozí nebezpečí omrznutí, nebezpečí tragického konce z přechladnutí a vyčerpání. Předčasný návrat z túry je nutný.